Literárně dramatický obor nabízí žákům širokou škálu tvořivých činností. Studenti jsou vedeni lásce k divadlu, literatuře, filmovému umění a tvůrčí práci. Děti se učí prostřednictvím her a cvičení objevovat sebe samy, partnery a okolní svět. Učí se soustředěnosti, tvořivosti, odpovědnosti, spolupráci, zbavovat se trémy a vystupovat na veřejnosti. Ve výuce je kladen důraz jak na individualitu, tak na kolektivní cítění dětí a celkovou kultivaci osobnosti žáka. Výuka postupuje od jednoduchých improvizací až k inscenačnímu procesu, tedy k vytváření divadelního tvaru podle vhodně volené předlohy z oblasti poezie, prózy či dramatických žánrů. Vzdělání získané v LDO mohou později žáci využít ve všech oblastech lidské činnosti, zejména pak tam, kde je kladen důraz na mezilidskou komunikaci, toleranci a empatii. LDO má zázemí v učebně sídlící v prostorách Městského kulturního centra Hulín. K dispozici jsou dvě třídy, vlastní jeviště a skvěle vybavená kostýmérna . Žáci LDO pravidelně vystupují nejen na akcích naší ZUŠ, ale také na akcích v Hulíně a okolí.

Literárně dramatický obor je na naší škole vyučován už více než 35 let. Jeho základy vystavěla paní učitelka Lenka Urbanová, která odchovala nejen mnoho amatérských herců, moderátorů, ale také řadu výborných pedagogů a profesionálních umělců. Někteří z nich nyní v naší ZUŠ Hulín učí mladou generaci…

Bc. Jana Němcová, DiS.: „ Ne každý žák dramatiky se chce stát profesionálním hercem či moderátorem. Věřím ale, že všichni po absolvování výuky budou umět prezentovat sebe, svůj projekt ve škole, v práci nebo třeba perfektně přednesou proslov na svatbě či narozeninách… Dramaťák pro mě znamená tvořivost, schopnost improvizace v každé situaci, lásku k umění i lidem.“

Patrik Francl, DiS.: „Divadlo není o tom něco zahrát, ale především poznat kus sebe sama. Tu možnost mají děti v dramaťáku největší. Od cvičení, kdy se rozvíjí jejich individualita, až po nesčetné práce v kolektivu. Tehdy je žák nejenom svým vlastním partnerem a nenahraditelnou součástí týmu, je také nositelem myšlenky, energie, kterou předá spoluhráči, publiku. Nebojím se tvrdit, že divadlo je školou života.“

Michaela Tobolíková: „Každý z nás se jistě v dětství zamyslel nad tím, čím by chtěl v budoucnu být. A ať už to byl popelář, princezna či astronaut, naše dětské sny a přání nás provázely až do dospělosti, kde se mnohdy střetly s neústupnou realitou života. Princezny se staly prodavačkami, učitelkami či manažerkami a astronauti zase kuchaři, úředníky či právníky. V dramaťáku se každý dětský sen může stát aspoň na malou chvíli realitou. Každou hodinu vstupujeme do světa fantazie, prožíváme její dobrodružství a naše myšlenky a přání se zde stávají skutečností. Jako princezny či astronauti se pak navracíme zpět, abychom se další hodinu mohli stát někým či něčím dalším. Zde totiž nežijeme jen jeden život, ale tolik, kolik nám naše fantazie dovolí.“